Varianta A

1/ Vypočítejte FV

      PV = 40.000,-; r⁽²⁾ = 10%; n = 3

      (výsledek FV = 53.603,82)

2/ Vypočítejte cenu dluhopisu

      FV = 1.000,-; n = 3; c = 3%; y = 4%

      (výsledek P = 792,25)

3/ Vypočítejte duraci

      FV = 2.000,-; c = y = 2%; n = 2

      (výsledek D_mac = 1,98)

4/ Rozložte finanční částku do dluhopisu A a B

      P = 720.000,-; invest. horizont = 7 let

      dluh. A .... n = 2 .... c = 0

      dluh. B .... n = 10 .... c = 0

      (výsledek dluh. A = 270.000,-, dluh. B = 450.000,-)

Varianta B

1/ Vypočítejte PV

      FV = 20.000,-; r⁽²⁾ = 6%; n = 2

2/ Vypočítejte cenu dluhopisu

      FV = 1.000,-; n = 3; c = 4%; y = 3%

3/ Vypočítejte duraci

      FV = 2.000,-; c = y = 2%; n = 2

      (výsledek D_mac = 1,98)

4/ Rozložte finanční částku do dluhopisu A a B

      P = 720.000,-; invest. horizont = 7 let

      dluh. A .... n = 3 .... c = 0

      dluh. B .... n = 12 .... c = 0

1. Peněžní toky jsou dány tabulkou:

Úroková sazba r⁽²⁾ = 6 %.

Vypočtěte:

a)      současnou hodnotu PV;

b)      hodnotu V_2,5 v roce 2,5;

c)      budoucí hodnotu FV_4.

2. Uvažujte dluhopis s následujícími parametry: FV = 3 000,- Kč, c = 5%, y = 4%,
   n = 3.

Vypočtěte, o kolik se změní cena dluhopisu, zvýší-li se úrokové sazby (výnosy) o 1%:

a)      přímo;

b)      pomocí durace.

2.   Uvažujte dluhopis s následujícími parametry: FV = 3 000,- Kč, c = 4%, y = 5%,
n = 3.

Vypočtěte:

a)      cenu dluhopisu;

b)      duraci a konvexitu dluhopisu;

c)      o kolik se změní cena dluhopisu, sníží-li se úrokové sazby (výnosy) o 1%.

2. Uvažujte dluhopis s následujícími parametry: FV = 3 000,- Kč, c = 6%, y = 4%,
n = 3.

Vypočtěte:

d)     cenu dluhopisu;

e)      duraci a konvexitu dluhopisu;

f)       o kolik se změní cena dluhopisu, zvýší-li se úrokové sazby (výnosy) o 2%.

2. Uvažujte dluhopis s následujícími parametry: FV = 3 000,- Kč, c = 4%, y = 3%, přičemž datum splatnosti kuponu je vždy 1. 5. a závěrečná splatnost dluhopisu je
1. 5. 2008. Ke dni 1. 2. 2007 vypočtěte:

a)      alikvotní úrokový výnos AÚV;

b)      čistou cenu P^CL v Kč;

c)      čistou cenu P^CL v %.

2. Uvažujte dluhopis s následujícími parametry: FV = 2 000,- Kč, c = 5%, y = 4%, přičemž datum splatnosti kuponu je vždy 3. 3. a závěrečná splatnost dluhopisu je
3. 3. 2008. Ke dni 25. 4. 2006 vypočtěte:

d)     alikvotní úrokový výnos AÚV;

e)      čistou cenu P^CL v Kč;

f)       čistou cenu P^CL v %.

3. Váš investiční horizont je 3 roky (IH = 3). K tomuto investičnímu horizontu investujete prostřednictvím dluhopisu s následujícími parametry: FV = 3 000,- Kč, c = 5%, y = 4%, n = 4.

Den po nákupu tohoto dluhopisu se úrokové sazby (výnosy) zvýší o 2%.

Vypočtěte:

a)      hodnotu V Vaší investice k investičnímu horizontu při změněných sazbách;

b)      výnosy této investice za daných podmínek.

3. Váš investiční horizont je IH = 5 let, investujte částku 1 000 000,- Kč tak, abyste byli zajištěni proti úrokovému riziku, přičemž k dispozici máte 2 zero-coupon-bondy (c=0%) A, B s následujícími parametry:

A... FV = 3,- Kč, y = 4%, n = 2 rok;

B... FV = 2,- Kč, y = 4%, n = 7 let.

Den po sestavení příslušného portfolia se zvýšily sazby o 2 %:

a)      sestavte odpovídající portfolio – kolik Kč investujete do dluhopisů A, B?

b)      kolik kusů dluhopisů A, B nakoupíte (zaokrouhlete na celá čísla);

c)      vypočtěte budoucí hodnotu V portfolia k investičnímu horizontu při změněných sazbách;

d)     vypočtěte výnosy k investičnímu horizontu za výše uvedených podmínek.

4. Uvažujte následující portfolio:

1x Put opce, X = 65,- Kč, p = 7,- Kč (short);

2x Put opce, X = 60,- Kč, p = 3,- Kč (long);

V závislosti na ceně S_T:

a)      určete, kdy budou opce uplatněny;

b)      vypočtěte, kdy bude portfolio ziskové;

c)      nakreslete graf v závislosti zisku na ceně akcie S_T.

4. Uvažujte následující portfolio:

1x Call opce, X = 68,- Kč, c = 5,- Kč (short);

2x Put opce, X = 65,- Kč, p = 2,- Kč (short);

V závislosti na ceně S_T:

5. určete, kdy bude opce uplatněna;
6. vypočtěte, kdy bude portfolio ziskové;
7. nakreslete graf v závislosti zisku na ceně akcie S_T.

4. Uvažujte následující portfolio:

1x Put opce, X = 67,- Kč, p = 4,- Kč (short);

2x Akcie, S = 69,- Kč (short).

V závislosti na ceně S_T:

d)     určete, kdy bude opce uplatněna;

e)      vypočtěte, kdy bude portfolio ziskové;

f)       nakreslete graf v závislosti zisku na ceně akcie S_T.

4.                              Uvažujte následující portfolio:

1x Call opce, X = 75,- Kč, c = 9,- Kč (long);

1x Put opce, X = 80,- Kč, p = 6,- Kč (long);

1x Akcie, S = 77,- Kč (long).

V závislosti na ceně S_T:

g)      určete, kdy bude opce uplatněna;

h)      vypočtěte, kdy bude portfolio ziskové;

i)        nakreslete graf v závislosti zisku na ceně akcie S_T.

Otázky ke zkoušce z FIPM:

Jsou to otázky, které nám nadiktoval Budinský,m že se na ně bude tázat a ty na, které se u zkoušky ptala Hromadová

1)     Pravidla dluhopisu

a)     c=y -> PV=FV

      c>y -> PV>FV

      c<y -> PV<FV

b)    když cena dluhopisu vzroste, výnosy klesají a naopak

c)     když se kupón blíží ke své splatnosti, cena se blíží nominální ceně

d)    rychlost jak se kupón blíží k nominálu se zvyšuje

-          zespoda – konvexní

-          seshora – konkávní

e)     dopad do ceny dluhopisu při snížení výnosu je větší než při zvýšení o stejnou hodnotu

2)     Co je to DURACE?

-          Dmac - vážený průměr do dob splatnosti jednotlivých peněžních toků

                          - udává se v letech

-          Dmod - procentní změna v ceně dluhopisu při změně ve výnosu

                 - v %

3)     Co to je ANUITA?

-          systém rovnoměrných splátek

-          např. spotřebitelský úvěr

-          anuita protažená do nekonečna = PERPETUITA (konzole)

4)     Co je to KONVEXITA?

-          vážený aritmetický průměr součinu

-          vždy je kladná

-          = zakřivení -> čím víc, tím líp

5)     Co je to ZERO?

                            = 1 peněžní tok

6)     Jaké jsou druhy úročení?

-          jednoduché

-          složené -> spojité (*)

-          rozdíl mezi nimi: složené – tady se připisují úroky z úroku, kdežto u jednoduchého se připisují pouze z částky

7)     Grafy: butterfly spread – 1 krát long, 2 krát short, 1 krát long   -> pro málo kolísavou akcii

                  condor spread - 1 long, 1 short, 1 short, 1 long     -> buď pouze call nebo put

                  stradlle - short put, short call

                  strangle - short call, short put

                  synthetic long forward – long call, short put

8)     Co poskytuje omezenou ztrátu? - long

9)     HEDGING - zajištění

10) Portfolio bude optimálně nastaveno, z hlediska zadaného IH, pokud IH=D

11) DISKONTOVAT = platit míň, než je nominální hodnota

12) BENCHMARK – ukazatel, který porovná výnosnost a prodělek

13) DIVERZIFIKOVAT = zajistit proti kapitálovým rizikům

14) AÚV

15) Čistá cena - PCL = P(špinavá) – AÚV  

                                 + graf

2. Měření rizika v oblasti investičního rozhodování

Investiční riziko

Každá investice s sebou nese i určité riziko. „Riziko investování spočívá v tom, že předem není znám jeho výsledek: vynaložené prostředky mohou přinést námi očekávaný zisk, ale mohou být také zcela ztraceny.“

Každý investiční projekt s sebou nese různé faktory, které ovlivňují jeho úspěšnost, nazýváme je faktory rizika. Podcenění faktoru rizika může firmě přinést značné potíže a je tedy důležité se jím při investování zabývat.

Riziko investičních projektů vyplývá tedy do značné míry z toho, že nejsme schopni spolehlivě stanovit hodnoty rizikových faktorů.

Naše neschopnost spolehlivých odhadů vyplývá z nedostatku informací, z použití nevhodných zdrojů informací, nespolehlivých dat, uplatnění nevhodných metod apod.

Řízení rizika

Cílem řízení rizika projektů je zvýšit pravděpodobnost jejich úspěchu a minimalizovat nebezpečí takového jejich neúspěchu, který by mohl ohrozit finanční stabilitu firmy.

Práce s projektem by měla prolínat celou přípravu projektu od jeho začátku až do závěrečného rozhodnutí o jeho zamítnutí či přijetí.

Cílem řízení rizika projektu je zjistit:

• které faktory (nákladové položky, poptávka, prodejní cena, měnové kurzy, úrokové sazby aj.) jsou významné a nejvíce ovlivňují riziko daného projektu
• jak velké je riziko projektu a zda je projekt ještě přijatelný či nepřijatelný, stanovit rizikové meze projektu
• jakými opatřeními je možné snížit riziko projektu na přijatelnou míru.

Analýza rizika

Analýza rizika zahrnuje určení faktorů rizika, stanovení jejich významnosti a určení rizika projektu.

Stanovení faktorů rizika

Znamená stanovení veličin, jejichž možný budoucí vývoj by mohl ovlivnit hospodářské výsledky (pozitivně i negativně) a kritéria ekonomické efektivnosti jako je zisk, rentabilita kapitálu, NPV aj.

Při stanovení faktorů se využívá rozložení projektu do určitých částí, stanovení zranitelnosti projektu, stanovení potenciálních problémů, zpochybňování významných faktorů, využití výsledků postauditu podobných dříve realizovaných projektů apod. Patří to k nejdůležitějším a nejobtížnějším úkonům při analýze rizika.

Výsledkem je pak záznam všech faktorů rizika souvisejících s daným projektem.

Stanovení významnosti faktorů rizika

Stanovení faktoru rizika je možné dvěma způsoby. Jeden je tzv. expertní hodnocení.

Expertní hodnocení spočívá v posouzení faktorů rizika pracovníky, kteří mají potřebné znalosti a zkušenosti v dané oblasti konkrétního faktoru. Specializovaní pracovníci se pak zabývají pravděpodobností výskytu faktoru rizika a intenzitou negativního vlivu. Nebezpečné jsou faktory s velkou pravděpodobností výskytu a zároveň velkou intenzitou negativního vlivu.

Faktory s velkou intenzitou negativního vlivu také nelze zanedbat, i v případě, že mají malou pravděpodobnost výskytu. Protože pokud by nastaly, mělo by to za následek velké dopady (stoletá voda).

Výsledkem expertního hodnocení je uspořádání faktorů rizika od nejvýznamnějšího k méně významnému a stanovení celkového rizika projektu.

Druhou možností stanovení významnosti faktorů rizika je tzv. analýza citlivosti. Účelem této analýzy je zjištění citlivosti určitého ekonomického kritéria projektu např. jeho NPV, zisku, výnosnosti vložených prostředků v závislosti na faktorech, které toto kritérium ovlivňují. Je to tedy stanovení, jak určitá změna faktoru (např.: objemu produkce) ovlivňují zvolené ekonomické kritérium projektu.

Výsledkem je potom rozdělení faktorů rizika na dvě skupiny. Na faktory s malým vlivem a faktory s velkým vlivem. Na faktory s velkým vlivem je poté nutné se zaměřit.

Nedostatkem analýzy citlivosti je to, že v hospodářské praxi se obvykle rizikové faktory nemění izolovaně, ale změna jednoho faktoru vyvolává často změnu jiného faktoru.

Stanovení rizika investičních projektů

Riziko je možné určit v číselné podobě pomocí statistických charakteristik nebo pomocí určitých manažerských charakteristik.

a) První způsob, tedy určení rizika pomocí statistických charakteristik, je náročnější. Předpokládá uplatnění určitých nástrojů rizikového rozhodování, jako jsou především scénáře a simulace metodou Monte Carlo. Při aplikaci simulace metodou Monte Carlo je nutná vhodná počítačová podpora.

b)Druhý způsob, určení rizika pomocí určitých manažerských charakteristik je jednodušší z hlediska uplatňovaných nástrojů. Určité informace o míře rizika poskytují výsledky expertního hodnocení významnosti faktorů rizika a výsledky analýzy citlivosti. Velký počet významných faktorů rizika a vysoká citlivost projektu na změny těchto faktorů indikují značné riziko projektu.

Používá se také bodu zvratu (vyrovnání) investičního projektu. Jde o vymezení kritické výše nějaké veličiny (např.: objemu produkce) od níž se projekt stává nevýhodný, tzn. při níž NPV projektu začne nabývat záporných hodnot.

Manažerské charakteristiky určují také tzv. odolnost a flexibilitu projektu. Odolností se rozumí, že určité nepříznivé změny působí relativně málo na projekt. Flexibilitou se rozumí schopnost projektu, resp. firmy, reagovat vůči nepříznivým změnám faktorů podnikatelského okolí.

Opatření na snížení rizika

Volbou vhodných postupů a opatření lze riziko snížit nebo ve výjimečných případech zcela odstranit.

Postupy snižování rizika lze rozdělit na:

• odstranění příčin vzniku rizika. Patří sem ty způsoby jejichž cílem je snížení pravděpodobnosti výskytu rizikových situací. Patří sem např. přesun, dělení rizika, využívání síly, vertikální integrace aj.
• snížení nepříznivých důsledků rizika. Zde je snaha o to, aby se účinky rizika na firmu snížily na přijatelnou míru. Patří sem např.: diverzifikace, etapové rozhodování, pojištění aj.

Investor se ve většině případů hmotných i finančních investic nemůže riziku vyhnout. Musí tedy riziko poznat, kvantifikovat jeho míru a podle toho se pak rozhodovat.

Riziko jednotlivého investičního projektu lze vyjádřit jako nebezpečí, že dosažené kapitálové výdaje a peněžní příjmy budou odlišné od předpokládaných. Nebo-li že dosažený peněžní tok z investic se bude odlišovat od předpokládaného.

Přesněji vyjádříme riziko pomocí pravděpodobnosti.

Pravděpodobnost, že jednotlivý peněžní příjem (výdaj) z investování nastane, lze definovat jako v procentech vyjádřenou možnost jeho vzniku.

Pravděpodobnost může být stanovena:

a)   Objektivně – na základě minulých údajů o peněžních tocích (zejména u opakovaných projektů).

b) Subjektivně – na základě odborného expertního odhadu s ohledem na možné odchylné působení různých faktorů (cen, nákladů, daní apod.) Tento odhad je nutný u nových projektů, ve kterých nelze využít údaje z minulosti.

V reálném světě se nejčastěji při investičním rozhodování setkáváme se situací, kdy známe výši investice, tj. částku P0 v čase t0, ale částka P1 v čase t1 bývá nejistá. Za této situace přistupuje na pomoc teorie pravděpodobnosti.

Ta v těchto případech hovoří o náhodných veličinách. Teorie pravděpodobnosti se snaží řešit problém nejistoty ohledně výskytu nějaké veličiny tím, že jejím jednotlivým možným budoucím hodnotám přisoudí váhy, se kterými se mohou objevit, přisoudí jim tedy jisté pravděpodobnosti.

Situaci je možné si představit pomocí známé hrací kostky. Výsledek hodu kostkou je náhodná veličina, která může nabýt jednu ze šesti možných hodnot: 1,2,3,4,5,6. Budeme-li uvažovat hrací kostku, pak jednotlivé možnosti mají stejnou šanci se objevit.

Pravděpodobnost, že padne jedno z čísel je stejná pro všechna čísla a je rovna    1 : 6.

Odhad počátečních kapitálových výdajů

Rozlišujeme tři kategorie investičních nákladů:

1)     Náklady na pořízení stálých aktiv v hmotné, nehmotné, nebo finanční podobě např. rozpočet na výstavbu budovy, továrny apod.

2)     Náklady na změnu čistého pracovního kapitálu (Working capital), vyvolanou jako důsledek realizace projektu, se zvýší pohledávky, zásoby, závazky.

3)     Příjmy z prodeje vyřazeného zařízení, které je nahrazeno novou investicí, např. pokud nahrazujeme zastaralý stroj, automobil, strojem automobilem novým.

4)     Náklady ztracené příležitosti, které vyplývají z faktu, že podnik může přijít o příjmy, kterých by dosáhl v případě, že by se projekt nerealizoval (např. pronájem dosud nevyužívané kapacity).

K = PC + změna ČPK – Příjem z vyř. K + NZP

K                  – celkové počáteční kapitálové výdaje

Změna ČPK – změna čistého pracovního kapitálu v důsledku realizované

                        Investice

Příjem z vyř. K – příjem z vyřazené investice, kterou nahrazujeme novou

                            Investicí

NZP              – náklady alternativního využití prostředků

Odhad budoucích hotovostních toků

Při stanovování cash flow je nutné vyjít z kvalitního plánu odbytu ve spojení s plánem výroby, abychom mohli stanovit očekávané tržby a s nimi související provozní náklady, mezi které patří spotřeba materiálu, mzdové náklady, odpisy, finanční náklady zejména úroky s poskytnutého cizího kapitálu apod.

Pomocí prognózované sazby daně z příjmů lze vyčíslit odhadovaný čistý zisk.

Protože v zisku jsou započítány i náklady, které ve skutečnosti nebyly výdaji (např. odpisy) a naopak nejsou započítány některé výdaje, které nejsou náklady (např. splátky dluhu, dělení zisku formou dividend, krytí nároku na pracovní kapitál), je třeba čistý zisk korigovat o tyto položky, které nám pak pomohou vyjádřit CF.

Jako východisko pro pravidla pro tvorbu CF je možné vzít oficiální formulář „Výkaz cash flow“, který je součástí finanční uzávěrky posílané na finanční úřad.

Za účelem hodnocení investic je třeba odhadnout budoucí CF a vycházet přitom nikoliv z historických účetních údajů, ale z finančního plánu.

To znamená že:

• Hodnoty CF v jednotlivých letech, které vstupují do investičních propočtů, je možné ovlivnit plánováním.
• Některé položky, či jejich pohyb lze předem odhadnout pouze obtížně, proto lze k odhadu použít pouze zkrácené formy výpočtu CF, která nezahrnuje položky, u nichž se nepředpokládají v důsledku investice změny.
• Nejvíce zkrácená forma výpočtu CF zahrnuje pouze zisk + odpisy.

Jistě není v zájmu manažera, aby přeceňoval možné budoucí prodeje či podceňoval náklady, ale jsou položky CF, jejichž tvorbu lze ovlivnit, aniž je zasahováno do reálných odhadů budoucí situace související s fyzickým provedením investice.

Položky o které upravujeme zisk při výpočtu CF jsou:

• Odpisy
• Splátky dluhu
• Potřebný pracovní kapitál (pohledávky, zásoby, peníze)

Cash Flow z budoucího projektu = Zisk + Odpisy – Anuita splátek + Změna

                                                            ČPK

Metody hodnocení investic členíme do dvou hlavních skupin podle toho, zda do hodnocení zahrnujeme faktor času, či nikoliv:

1)       Statické metody

·         průměrný výnos z investice, rentabilita investice (ROI)

·         doba návratnosti investice – preference rychlé návratnosti

2)       Dynamické metody

·         čistá současná hodnota (NPV) – absolutní přírůstek hodnoty

·         vnitřní výnosové procento (IRR) - relativní zhodnocení kapitálového výdaje

·         index ziskovosti - relativní zhodnocení přírůstku hodnoty

Investiční rozhodování

Investice je charakterizována jako odložená spotřeba.

Podnikové investice jsou ty statky, které nejsou určeny k bezprostřední spotřebě, ale k výrobě dalších statků v budoucnu. 

Jde tedy o odloženou spotřebu (užitek) do budoucna.

Proč tedy lidé investují?

Proč odkládají svou spotřebu do budoucnosti?

Co jejich investiční rozhodování ovlivňuje?

Rozhodování o investicích „kolik, do čeho, kdy, kde a jak“ patří k nejdůležitějším manažerským rozhodnutím o budoucím vývoji podniku a jeho efektivnosti.

Investice tedy v době svého pořízení představuje peněžní výdaje (většinou skutečný tok peněz), do nákladů podniku vchází formou odpisů až při svém využívání. V té době by také měla začít přinášet výnosy (skutečný příliv peněz), které by ji za období jejího užívání nejen plně uhradily, ale přinesly i požadovaný přínos.

Nesprávně zaměřená a neefektivní investice může podniku způsobit vážné finanční problémy přivést podnik k bankrotu, zvláště pak, je-li pořízena na dluh.

            Na druhé straně se bez investic žádný podnik neobejde, zvláště pak

            podnik, který se chce rozvíjet a tak obstát v konkurenci. 

            Důležité je tedy, aby podnik vypracoval plán investic, který je součástí

            strategického plánu. Při plánování investic je nutné, aby byla zajištěna 

            vazba na finanční zdroje, které bude mít podnik k dispozici a které by

            měly být podrobeny důkladnému finančně ekonomickému

            vyhodnocení.

Plánování investic

Plánování investic se zabývá dlouhodobými projekty investování do aktiv hmotných, nehmotných či finančních. Kapitálové projekty vždy předurčují budoucnost podniku, tedy i jeho hodnotu, a proto je jim potřeba věnovat zvláštní pozornost.

Společnosti v této oblasti rozhodují zpravidla o velkých částkách, je tedy důležité, aby projekty byly přínosné, protože rozhodne-li se management pro špatný projekt, odrazí se to negativně na jeho pozici na finančních trzích a na ceně jeho akcií.

Závěrečné definitivní rozhodnutí o strategických investicích je plně v kompetenci vlastníků podniku.

Jaká je úloha finančního managera v rozhodování o investicích?

·         Měl by získat potřebné informace o možných investicích

·         Tyto informace kvalifikovaně vyhodnotit

·         Předat kompetentní přehled o vlivu provedených investic na budoucnost podniku vlastníkům společnosti

Finanční manager vlastní rozhodnutí přenechává vlastníkům podniku, ale pro jejich rozhodnutí připravuje potřebné podklady tak, aby se mohli co nejlépe rozhodnout ve svém zájmu, pro zvyšování svého bohatství, tedy pro investiční projekty, které zajistí nejen přežití, ale i co nejvyšší prosperitu a tím umožní i zvyšování hodnoty podniku.

Podnikové investice můžeme charakterizovat jako krátkodobě vynaložené zdroje, které budou přinášet peněžní příjmy během delšího časového období.

Investice by měly být realizovány podle investičního plánu, který vychází ze strategického podnikového plánu tak, aby se podílely na plnění cílů podniku.

A protože dominantní postavení mezi cíli podniku má maximalizace hodnoty, musí tomuto cíli být podřízena i kritéria výběru nejlepších investičních možností.

Při vyhodnocování investic je třeba brát v úvahu následující faktory:

• Výnosnost
• Čas
• Riziko

Konečným výsledkem rozpočtování je rozhodnutí:

• Zda investici uskutečnit
• Kdy investici uskutečnit
• Kterou z investic realizovat

Základní klasifikace investičních projektů

Z hlediska účetnictví rozlišujeme investice:

• Finanční – nákup dlouhodobých cenných papírů, vklady do investičních společností, dlouhodobé půjčky apod.
• Hmotné – výstavba nových budov, cest, pořízení pozemků, výrobních zařízení, strojů, dopravních prostředků apod.
• Nehmotné – nákup know-how, licencí, softwaru, autorských práv apod.

Podle vztahu k rozvoji podniku:

• Rozvojové – zvyšující stávající schopnost podniku produkovat, nebo prodávat výrobky, popř. služby
• Obnovovací – představují náhradu zastaralých zařízení (prostá reprodukce)

Podle věcné náplně dělíme projekty:

• Investiční – v užším slova smyslu nové výrobní zařízení, cílem a výsledkem je pořízení, nebo reprodukce hmotného statku
• Nový produkt – komplex aktivit – výzkum, vývoj, zajištění výroby a prodeje, jejichž výstupem je prodej nového výrobku, nebo služby
• Organizační změna – často svázaná s restrukturalizací podniku v rámci „boje o přežití“.
• Inovace informačního systému
• Projekty koupě další společnosti – nová firma
• Environmentální projekty – nové okolí – projekty např. v rámci ochrany životního prostředí

Podle délky existence:

• Na zelené louce – projekt nového podniku, nebo projekt v samostatně vyčleněné organizaci mateřského podniku tak, že neovlivňuje jiné činností podniku
• V zavedeném podniku – projekty v již fungujících podnicích, u nichž je třeba brát v úvahu vzájemné vazby s ostatní činností podniku

Metody hodnocení investic

n Podle věcné náplně dělíme projekty:

Základními vstupními parametry charakterizujícími investice jsou počáteční kapitálové výdaje, cash flow plynoucí z realizace investice v jednotlivých letech, doba životnosti investice, diskontní sazba investice, zohledňující faktor rizika.

Proč zahrnujeme časový faktor do hodnocení investic?

• Inflace
• Riziko
• Možnost dalšího zhodnocení již získaných prostředků

Základní pravidlo č.1: Rozhodnout se pro určitý druh příjmu

Existují tři různé druhy příjmů:

a.     Pracovní příjem

b.    Příjem z portfolia cenných papírů

c.     Pasivní příjem

Pracovní příjem: příjem, který generujete ze zaměstnání, nebo práce. Je to příjem podléhající největšímu zdanění, takže se s ním bohatství buduje nejobtížněji.

Příjem z portfolia cenných papírů: jedná se o příjem generovaný z papírových aktiv, jako jsou akcie, obligace, podíly v investičních fondech. Portfoliový příjem je nejpopulárnější formou investičního příjmu, protože papírová aktiva se spravuje mnohem snáze, než cokoliv jiného.

Pasivní příjem: příjem získaný z nemovitostí, dále se může jednat o příjmy z honorářů za patenty, nebo licenční smlouvy.

Základní pravidlo č.2: Proměnit pracovní příjem na příjem z portfolia, nebo na pasivní příjem, a to co nejefektivněji

Začít se dá obvykle tím, že si zajistíme příjem nákupem cenných papírů.

Důležité je poznat, které cenné papíry jsou výdělečné a které ne.

K tomu potřebujeme určité znalosti jako např.: „Špatnému, rizikovému investorovi jde v patách dobrý investor. Zjistí, zda z původní špatné investice, nebude výhodná koupě.“

Důležité je se podívat na vrak např. Titaniku a zhodnotit, zda je možná oprava. Pokud je možná, půjde o dobrou investici, pokud o ní budou mít zájem i ostatní investoři. Pokud opravit nejde, nebo pokud ji ani po opravě nikdo nebude chtít, nebudu ji chtít ani já.

Skutečný investor tedy musí zjistit, o co budou mít zájem ostatní a to koupit.

Základní pravidlo č.3: Skutečný investor je vždy připraven na nákup dobré investice

Už jste někdy slyšeli, jak vám některý váš známý říká: „Ten pozemek jsem mohl před 20-ti lety koupit za cenu 500 dolarů za akr. A podívejte se na ten samý pozemek dnes. Je vedle něho postaveno nákupní centrum a akr téhož pozemku dnes stojí 500 000 dolarů.“ Určitě jste také historky slyšeli již nespočetněkrát.

Toto je případ investora, který nebyl připraven. Většina investicí, na nichž zbohatneš, se nabízí jen po velmi omezenou dobu. Několik okamžiků v burzovní světě, nebo se jedná o příležitost, která se nabízí např. několik měsíců, jako je tomu u nemovitostí.

Bez ohledu na to, jak dlouho se příležitost nabízí, pokud nejsme připraveni po stránce vzdělání a zkušeností, nebo peněžních prostředků, příležitost pokud je dobrá, zmizí.

Je důležité vědět, co chtějí ostatní. Pokud chceme nakupovat akcie, měli bychom chodit na semináře, zabývajícími se metodami vyhledávání dobrých nákupních příležitostí. Totéž platí pro nemovitosti.

Je potřeba rozpoznat, kdy se vhodná příležitost k nákupu vhodné investice nabídne.

Je to podobné jako u fotbalu. Hrajeme a najednou se nám nabídne kop, kdy můžeme vstřelit branku. A my jsme buď připraveni, nebo nejsme. Ale i když nám rána ve fotbale, nebo v investování nevyjde, hned za chvíli nás čeká další střela na branku, nebo další životní investiční šance. Je dobré si uvědomit, že příležitostí je stále více, ale nejdříve je potřeba si vybrat svůj sport a pak se naučit jeho pravidlům.

Základní pravidlo č.4: Vydělávat jak, když trh stoupá, tak když padá.

Ti nejlepší investoři vydělávají nejvíc peněz při oslabení trhu, protože trh vždy rychleji padá, než stoupá.

Říkají mezi sebou: „Býk jde po schodech a medvěd padá z okna.“

Pokud nejsi připraven stejně tak jak na vzestup, tak i na pokles trhu, představuješ jako investor riziko.

Základní pravidlo č.5: Je důležité investovat čas do přípravy to znamená do vzdělání, do zkušeností a do získání peněžních prostředků

Narazíme-li na dobrý obchod, peníze si nás najdou samy, nebo my najdeme je. 

Pokud jsme připraveni, každý den se nám nabízejí ty nejúžasnější obchody.

Pokud narazíme na dobrý obchod, peníze se nám naskytnou.

Pokud jsem tedy připraveni, získali jsme potřebné zkušenosti a narazíme na dobrou investiční příležitost, pak nalézt peníze už není tak těžké.

Investoři si v první řadě musí dávat pozor, aby jejich investice byly bezpečné a výnosné.

Důležité je rovněž získat schopnost analyzovat budoucí riziko a budoucí zisky.

Základní pravidlo č.6: Snižte riziko pomocí finanční gramotnosti

Finanční gramotnost patří mezi základní investorské znalosti, pokud chceme,

aby se z nás stali bezpeční a zasvěcení investoři.

Podobně jako se lékař dívá na naši kostru rentgenem, finanční výkazy nám umožní nahlédnout do podniku, do kterého hodláme investovat a spatřit příležitosti a rizika naší investice.

Každý podnik má své finanční výkazy, rozvahu (bilanci) a výkaz zisku a ztrát.

Obchodování s deriváty

Derivátových obchodů se zúčastňují tři typy obchodníků:

• Hedgeři
• Spekulanti
• Arbitražéři

Hedgeři – se uzavíráním pozic v derivátových obchodech zajišťují proti případnému budoucímu riziku.

Např. finanční manažer, který ví, že k danému budoucímu okamžiku obdrží nějaké aktivum (cizí měnu), s jistí vstupem do krátké forwardové pozice. Ví-li naopak, že k určitému budoucímu okamžiku bude muset nabýt, tedy koupit nějaké aktivum, vstoupí do dlouhé forwardové pozice.

Podstatným rozdílem mezi zajišťováním pozice pomocí termínovaných obchodů (forward, futures) a opcí je, že při termínových obchodech zcela neutralizujeme risk související s cenou podkladového aktiva – cena je totiž součástí termínovaného kontraktu (cena dodávky).

Naproti tomu opce je určitá forma pojištění, která umožňuje jistit se proti nepříznivému vývoji cen (kurzu) s tím, že zůstává možnost podílet se na příznivém vývoji cen (kurzů). Proto se za opce platí.

Spekulanti – sází buď na to, že cena půjde nahoru, nebo na to, že cena naopak půjde dolů.

Tím, že investor-spekulant neplatí plnou cenu aktiva, ale musí uhradit pouze cenu opce, která je mnohonásobně nižší, vzniká s využitím opční strategie obrovský pákový efekt a spekulant může při nízké pořizovací ceně hodně vydělat. 

Samozřejmě, že pákový efekt působí jako vždy oběma směry. Pokud by se cena propadla v neprospěch spekulanta, udržel by stejně vysoké ztráty. Velké publicity dosáhly obrovské ztráty z derivátových obchodů u společností jako např. Procter and Gamble či Orange Country.

Arbitražér - se snaží profitovat pomocí arbitráže. To znamená, že uzavírá stejné obchody na různých místech a vydělává na cenovém rozdílu (je-li nějaký). Jestliže by se např. stejné akcie prodávaly po zahrnutí transakčních poplatků za různou cenu na London Stock Exchange a New York Stock Exchange, chopí se arbitražéři příležitosti a na cenovém rozpětí vydělají.

Paradoxně svojí aktivitou ale cenové rozdíly současně potírají.

Pokud se stejné akcie na dvou trzích prodávají za odlišnou cenu, tak tím že budeme nakupovat na trhu s nižší cenou a prodávat na trhu s cenou vyšší, bude na trhu s nižší cenou docházek k tlakům na růst ceny v důsledku zvýšené poptávky. A naopak na trzích s vyšší cenou k tlaku na cenový pokles v důsledku zvýšené nabídky. Objeví-li se arbitrážní příležitosti, jsou většinou rychle eliminovány.